Jak překonat sám sebe? Vyjet s Bobry do Slovinska

.....ano, právě toho jsem letos dosáhla já. 
Po celonočním putování jsme dorazili do pěkného kempu obklopeného nádhernou přírodou, vysokými horami a nádherně modrou - leč neskutečně ledovou vodou. Pravdou je, že v neoprenových oblečcích, které nám všem neuvěřitelně slušely, ten chlad 5+ tolik nevadil. Navíc i zde se dalo pěkně zapotit....strachy. Ale naši skvělí průvodci dokázali i mě přesvědčit, že na to mám a dokážu to. 

Slanit z mostu - přestože to dělám prvně a bojím se výšek, sjet po zadku vodou skálu a skočit do vody - kdo mě zná, ví, že neskáču ani do bazénu…. Ale při čtyřhodinovém sestupu kaňonem to prostě jinak nešlo, ono to vážně nejde obejít.. .byl to nádherný zážitek, dá se o tom dlouze vyprávět, ukazovat fotky, ale pokud to člověk nevyzkouší na vlastní kůži, neví o co jde. Šla bych do toho znovu, jen za sebe už vím, že prolézat jeskyně už nebudu, speleologie se mým koníčkem nestane.
Zdraví Eva Polášková
P.S.- mimořádný dík Jirkovi a Martinovi, kteří nás bezpečně dopravili všude kam bylo třeba a hlavně zvládli dlouhé cesty tam i domů.

Z Prahy jsme vyjeli ve čtvrtek asi v 6 hodin a zhruba za 2 hodiny nato jsme byli na hranicích. Cestou Rakouskem mě přepadla dřímota a z cesty si toho moc nepamatuju - až pak na Slovinsko.To už jsem byl vzhůru a nestačil se divit kráse velehor a bunkrům, které se zachovaly ještě z první sv. války. To bylo fakt HUSTÝ .
Také za zmínku stojí skvělý vodopád a megařeka vytékající z hroudy kamení.
Den nato nás čekal nácvik slaňování na 16 m vysokém mostě, který jsme všichni (i když někteří po velkém boji s pudem sebezáchovy) PŘEKONALI. Nestačili jsme se ani rozkoukat a už nás vlekli do obrovského kaňonu s 50 m dlouhým vodopádem (kde někteří i brečeli) a se skalním přepadem zvaným „Katedrála“. Moje hladina adrenalinu se vyšplhala na maximum, ohromě mě začalo bavit skákat do hlubokých tůní, klouzat se po hladké skále…škoda jen že to byl kaňon poslední, to jsme ale v tu chvíli netušil nikdo.
V neděli jsme vstávali brzo - čekal nás výjezd lanovkou na vrchol Kanin vysoký 2220 metrů. Kabinka lanovky byla pro 4 lidi a byla velká asi jako chemické WC na táboře a jak jsem s Romanem zjistil, tak i s otvíracími dveřmi za jízdy. Odpoledne jsme nafasovali neoprény ještě těsnější než na kanyoning a jeli jsme rafting. Nevím jestli se mi to zdálo, ale přišlo mi, že to ten německej kormidelník buď neuměl ovládat, nebo nás na ty skály házel naschvál. Taky mu to tam dal Jirka najevo (naštěstí česky).
Další den jsme se šli jsme se podívat na pro Slovince posvátné místo- pramen řeky Soča - fakt úžasná podívaná, kdy z hluboký tůně vytékal pramen naprosto průzračné vody. Odpoledne na nás čekala jeskyně, kam odmítl jít Jiří (asi se bál). Jeskyně byla zakončena krásným 40 m dlouhým slaňováním, které Martin stihl za 10 sec (o jeho osmu jsem se pak spálil), Eva slaňování podstoupila s tělesnou i duševní podporou průvodce Edy.
Jen poslední den se nevyvedl, nejen že déšť udělal Jirkovi z mého stanu bazén, ale při pokusu o únik za lepším počasím k 80 km vzdálenému jezeru nás chytil slejvák ještě větší. Cestou zpět jsme zastavili v obchodě, kde jsem přišel o 45 euro, 250 korun, 1 kondom (fakt hustý Kubo, hustý !!) a koženou peněženku.
Počasí se ale nezlepšilo a tak jsme odjeli
Všem průvodcům bych chtěl poděkovat za skvělý přístup a zážitky na celý život. 
Jakub Pavlík

Tato akce byla pro mě obrovským zážitkem na celý život. 
Adrenalinové sporty, které jsme tam provozovali, byly až neuvěřitelně senzační a vzrušující. Rád bych je alespoň malinko popsal: 
RAFTING: Na raftu (obrovský gumový člun) jsme měli naplánováno sjíždět divokou řeku Soču, která byla nebezpečná díky kamenům, co se ve vodě válely a stály a taky kvůli nebezpečným proudům.V jednu chvíli jsem myslel, že se převrátíme, protože jsme neměli zrovna zručného kormidelníka, ale dopadlo to skvěle a na konci trasy jsme se ještě skočili z raftu a svezli se po proudu - bylo to super.
CANYONING: Tento opravdu vzrušující sport, který patřil mezi mé favority, spočívá ve slaňování ze skal a obrovských kamenů (jednoduše řečeno) a také ve skákání ze skály do ledových tůní. Před naučením slaňování na mostě jsem měl trochu strach, ale to asi všichni kromě zkušeného Jirky, který už tohle absolvoval. Po slanění z mostu to pak šlo jak po másle.V kaňonech jsme si užili hodně srandy, strachu a taky adrenalinu.Tento sport mě zaujal ze všech nejvíce a doporučuji ho vyzkoušet dle vašich možností. Myslím si, že tento 6ti denní výlet byl opravdu vydařený a jak říká mistr řečník: „ Jirka Malý to zase dokázal…!! „.
Roman Buriánek

Váženým čtenářům doporučujeme rozhodně navštívit i sekci „Ostatní akce - Slovinsko 2005 - Slovinská bobří trojkombinace 2005 neboli „ SBT 2005“ , kde najdou i doprovodné fotografie !!!

09.09.2005