Vodácká Bobří Expedice Otava - Vltava 2004

Dne 24. srpna 2004 všichni kluci, co se těšili na vodu a řeku, se sešli ve velmi dobré náladě. Já osobně taky, ale taky jsem se trochu bál - jel jsem na vodu poprvé a nevěděl jsem, jak je to „SUPER“… 

Jeli jsem autem, abychom připravili stany atd. a vyrazili jsme do kempu… Holky jely vlakem společně…. Do kempíku u Sušice jsem přijeli kolem 18. hodiny, holky dorazily do jedné vesničky (ta „vesnička“ byla město Sušice – pozn. redakce) a Jirka pro ně sjel, aby se vůbec dostaly do kempu…ten měl dokonce i sprchy, ale v té zimě, co byla v noci, by se myl snad jen blázen…stejně jsme byli z domova čistí… Ráno ale bylo nádherně, slunce svítilo a nefoukal ani vítr, tak jsme se nasnídali a hurááá do lodí !!! Bylo celkem šest lodí a vodáků bylo 13. Na lodích se jelo po dvou a jeden člověk, který měl řidičák (tj. Jirka M. nebo Honza H.) jeli autem s potravinami a se stany. Když jsme nasedli (nebo spíše nalezli - u některých - viď Olí !!) do lodí, tak jsme vyrazili! Otava byla opravdu krásná, ale jen škoda, že bylo málo vody, takže jsme se tady ani moc nevymáchali. Ale pak se rozhodlo, že se pojede na Vltavu…. 

Tak jsme asi po třech dnech sbalili stany, naložili lodě a kluci opět v autě a holky ve vlaku vyrazili do Českého Krumlova, kam jsme přijeli za tmy a měli jsme co dělat se stavbou stanů. Když jsme je postavili, dorazila kupodivu i děvčata a tak jsme šli asi v půlnoci na krásnou procházku městem a poznali jsme nového psa (jako ostatně v každém „přístavu“ – pozn. redakce) a také a to hlavně „JELENÍ LÁVKU“ - což je super jez, kterým nás Jirka strašil celou dobu. Ze začátku plavby na Vltavě to byl „mírnej volej“, ale když jsme narazili na první sjízdný jez, tak už to bylo pravý vořechový, jak se říká. Sjel ho jen zkušený Jirka se šikovnou Kamilou a pohotový Lukáš s nebojácnou Kristýnou. Jinak jsme se vykoupali všichni, to znamená Jakub, Tereza, Olí, Martin, Tereza, Nikol, Karel a samozřejmě také já. Poté ještě následovalo pár „jezíků“ a to taky buď někdo sjel nebo taky ne… Až konečně jsme dorazili k „JELENÍ LÁVCE“ a tam byla ta pravá sranda !! Tady se totiž vykoupali všichni kromě Lukáše a Kristýny (ti měli opravdu štěstí – ne že by to uměli…). Takže jsme se aspoň umyli (včetně lodí zevnitř) a jeli jsme dál…
Po Jelení lávce už nám moc jezů nezbývalo, ale zase tu byly peřeje a ty jsou na Vltavě opravdu velké. Konec vody byl v Českých Budějovicích, odkud jsme taky už bohužel jeli domů… Ach jo, to to ale uteklo!!! 
Tato voda byla pro mě první a fakt se mi to líbilo a už se těším na příští …

Roman Buriánek


( Bobři doporučují navštívit na našich stránkách sekci „voda 2004“, kde jsou fotografie s textem k této nezapomenutelné expedici !!! )

05.10.2005