SLOVINSKÁ BOBŘÍ TROJKOMBINACE

Mé další adrenalinové zážitky s Bobři 

    Letos jsme se my větší Bobři po pár letech opět vydali co Slovinska. Ti z vás co čtou bobří stránky - dopísky, víte, že jsme tam už byli a o své zážitky se s vámi podělili. Teď je tedy čas na ty nové.. . . 
    Ano, jak jsem psala, bude-li možnost, pojedu znovu ! A jela jsem !!
    Příroda pořád krásná, ono je to tam fakt úplně jinak zelený než u nás, hory jsou větší, voda v řece Soča nádherně modrozelená, průhledná a pořád neskutečně studená.
    A jelikož  v naší zemi to, co tam, vyzkoušet nemůžeme, tak jsme do toho zase šli. Teplota vody se nezměnila,  těch 5 stupňů je vážně ledárna. Ale po namáhavém výstupu ke kaňonu si člověk rád obleče neopren a do tý vody vleze. Pak už mám úplně jiné starosti…procházíme korytem potoka Sušec, tedy chvílemi procházíme, chvílemi je nutné sjet po skluzavce- (haha – po skále) do tůně té ledové vody, kam člověk zahučí úplně celý. A po dalším úseku následuje třeba skok do tůně - tedy skok všech ostatních krom mě - mé tělo to odmítlo semtam udělat. Kaňon jsme si užili všichni, jen já pochopitelně usoudila. že druhý den do dalšího kaňonu raděj nepůjdu. Stejně jsem tam byla před 4  lety a prošla ! A celej !! ?
    Další super zážitek je takzvaný hydrospeed. Pohybuju se jak tučňák - ono to v neoprenu, přilbě, plovací vestě a ploutvích jinak ani moc nejde. Mimochodem věděli jste, že s ploutvema na nohou se dá jít jen pozadu ?? Je to psina. Dostanu tu plavací věc, je to jakési plovací tvrdé plastové lehátko s držadly, mé oploutvované nohy z toho visí dolů a nastává výuka. Dá se s tím i zatočit (pokud to pochopíte, mě to trvalo dýl ? ) a  tak jsem si užila pár napínavých chvilek cestou navíc. A nácvik eskymáka, tedy obratu, když víme, že pod vodu fakt nemusím, taky zajímavý... Jízda na klidné vodě byla nádherná, ale jakmile se začaly dělat peřejky bylo mi hůř - no aby taky ne, když jsem to zatáčení nepochopila. Tak se raděj přiznám, že jsem využila možnosti utéct z vody ven. Ale stejně to za to stálo…!
    Ale vůbec ničeho nelituju, je to super zážitek, hromada krásných fotek na památku a pár dnů strávených na krásném místě s partou dobrých kamarádů. Letos nás bylo 11 !
    Tak jestli se vám – Bobřátka - někdy naskytne možnost si tohle vše vyzkoušet určitě jděte do toho!!!

zdraví Eva Polášková

Do Slovinska jsem se těšil ohromným způsobem, byl jsem totiž už poučen z r. 2005, kdy jsem tam byl poprvé. Jenže je to už čtyři roky zpátky… copak na nás asi čeká letos???
     Už cestu jsem si užíval! Opravdu rád řídím a „Bobřák"  se mezi dobrý auta rozhodně počítá, navíc bych řekl že mi řízení i docela jde a střídali jsme se s taky dobrým řidičem Jirkou. Kluci Kuba a Filip se neměli čeho bát, ani v zatáčkách… ?
 Po příjezdu jsme si museli trochu odpočinout, ale již první den jsme si vyjednali první kaňon Sušec. V něm převažuje skákání do tůněk vymletých krásnou, průzračnou a docela studenou Julsko-alpskou vodou.      Když se pomine zahřívací, lehce vyčerpávající počáteční výstup, se kterým jsme si samosebou téměř bez problémů všichni poradili, tak nás čekaly příjemné chvilky v krásné přírodě s přáteli a dávkou adrenalinu. 
Nejsem si jistý kolik lidí si dokáže bez těchto zkušeností představit tu chvíli před skokem do místa, kde se vynořují bublinky z vodopádu a i když je vidět až na dno, beztak na začátku moc nevíte, kolik je tam doopravdy vody. Následuje skok, pád, dotek hladiny a většinou i dotek na dno!!! Jeden skok je za námi - už trochu víte co bude dál, ale každý je trochu jiný, specifický třeba skokem přes skálu, do místa kam nevidíte, sklouznutí po skále v proudu vodopádu, či dopadem ať už do menší ale i do větší hloubky. 
A jdeme dál…
Když se blíží konec kaňonu, máte smíšené pocity - konečně dole, škoda že nejdeme ještě dál. 
     A zpátky do kempu, povyprávět si o osobních zážitcích, posilnit se jídlem, trochu se odreagovat, odpočinout si po cestě i po kaňonu a spát, protože je to teprve začátek!!!  
     Druhý den ráno - nový den, nové příležitosti!!! V plánu je další kaňon, přes noc trochu sprchlo, tak je jisté, že vody bude dost! Dělíme se na dvě party - jedna jde kaňon Fratarica, druhá jde kaňon Predelica. Jsem v druhé partě, Frataricu jsem šel před léty. 
     Predelica je specifická většími vodopády, které se některé ještě dají skákat a jiné se slaňují na horolezeckém laně. Začíná to nevinně - první skok má asi 1,5m, to nás má zmást, ale netrvá to dlouho a je tu první větší vodopád. Zuzka která nás vede, pokládá otázku: „Tento vodopád se dá skočit, nebo slanit. Vytáhnu lano, zatím se rozhodněte!" Jednohlasně říkáme: „To skočíme!! Ani lano nevytahuj!" Inu dobrá, vzala batoh s lanem, který dal přes cele záda a hodila ho dolů. Ten padal, padal, padal a jako docela malá ledvinka pleskl o hladinu. Ozvalo se společné „Hmmm…". Sestoupila asi ještě o půl metru a taky skočila. Další šel Martin, kterého jsme nechávali chodit prvního, páč asi neví co je to strach. Po něm jeho kámoš Jirka a další Kuba. Teď je řada na mě! Jdu na odrazové místo a koukám dolů, je vidět skalnatý převis a taková tůňka kde jsou kluci o dost menší než jsem čekal. Tam mám skočit??? Ptal jsem se Zuzky než šla dolů, jaká je tam hloubka, prej je to dost hloubka. Už jsem chtěl skočit, ale ještě jsem se pro jistotu otočil na Bety a zeptal jsem se znovu, taky mě ujišťuje, že tam hloubka je! Tak dobrá, skáču!!! Letím, letím přes skálu, nabírám rychlost a dopadám na hladinu, záhy se dotýkám již zpomaleném vodou nohama dna a ještě i zadkem, prej hloubka!!! Když se nořím zpátky k hladině chápu, že tam tak dva a půl až tři metry vody jsou. Kouknu se nahoru a skáče Bety, taky dobrej pohled za zdola!! Přes všechno ujišťování jsou holky taky překvapené, že se dostaly i zadkem dna. Dobrej víc jak 8,5m vodopádek!!!  
 A jdeme dál…
     Další už slaňujem, osvěžuji si slaňovací dovednosti a celou dobu nám říkají že to klouže! Martin jde první, odráží se a při dopadu mu uklouzne noha, podle mě si dal dobrou do ruky, ale v tu chvíly si to člověk ani neuvědomí, má jiné starosti!!! Jeden po druhym jdem vodopád po vodopádu a už se zase blíží konec kanyonu. Kaskáda tří vodopádů, první sleňujem bokem, druhý se v půlce láme tak o osmdesát stupnů a vzniká dobrej tobogám!!! Třetí, nejlepší má tak 35m a ten si fakt užíváme všichni, v jednom místě se voda lámala a dál už padala až dolů vzduchem, když jsem tam vlezl, to teprve byla paráda, voda tam už měla pěknou sílu. A byl konec, závěrečné foto a výšlap do kopce k silnici. Vzpomněli jsme si na Jirku jak by to tu vyběhl jak srna!!! 
Další dny jsme si jeli prohlédnout okolí, projít se krajinou a poskákat si po skalách, svést zajímavý zápas v tenise - prostě parádně si to užít !!! 
 Jo - další zpestření byl taky hydrospeed, což spočívalo v tom, že jsme si vzali na nohy ploutve a lehli jsme si na takové plastové plavidélko a hurá do koryta řeky Soči, po které se normálně jezdí na raftu. Velký zážitek !!!
A taky dokonce i procházka na horu Kanin (2300m.n.m.), kde mimochodem je možnost najít zkameněliny a sníh se tam dokáže udržet až do července, kdy jsme to tam navštívili my. Já osobně jsem tam ohromil i pár krajanů z Čech, Moravy, Slovinska, Slovenska i cizince z Ameriky, Německa, Itálie a já nevím odkud ještě – no prostě obrovská spousta snížku v červenci, to se musí pořádně užít !!!
     Slovinsko a s Bobři je velmi bohaté na zážitky a jak se říká „s dobrou partou se dá jet kamkoliv" a tady to platí dvojnásob. Kaňoning je sport zaměřený na celé tělo včetně všech smyslů a to není málo!!! V krásném prostředí Julských Alp a to ještě jedeme za sportem, zážitky a zábavou!!! 
                                     
                                                    Neváhejte a příště jeďte s námi taky !!! 
Lukáš Hora

14.08.2009