Tak jsme zase jednou pořádně zabobřili. :-)

Žlutý autobus nás dopravil do Plzně, tam jsme se vydali na tramvaj.Už na zastávce nás potkalo první překvapení, když kolem projížděla bílá dodávka, najednou se otevřely dveře a ta osoba za volantem křičí

„Bobři! Ahoooj Bobři!!“ – on to byl náš starý známý kuchtík Buchtík!! :-) Pak už nám zmizel z dohledu a my pokračovali v cestě na Senečák.
     Za každou velikonoční soutěžku jsme dostávali zajíčkovské korunky a za ty jsme si mohli kupovat zvířátka do své vlastní zoologické zahrady. Hned venku nás čekala první možnost získat bodíky – úkol zněl jasně – dát gól Filipovi. Filip se střelám bránil o sto šest, ale stejně mu sem tam nějaká proklouzla :-)  No hned potom jsme pokračovali na procházku. A přišla další soutěž. Kdykoli někdo z velkých začal počítat deset, devět, osm... museli jsme se rychle rozutéct a schovat tak, aby nás z místa kde dotyčný dospělí stojí, nešlo vidět.  To byla sranda!! Pak se ještě přidal povel „medvěd“, to jsme se zase nesměli dotýkat země. Šplhali jsme po stromech, lezli na pařezy. Cesta příjemně utíkala a my se pomalu vrátili na základnu.
    V pátek jsme se vydali na větší výletek. Podél rybníka jsme došli až na Sigmundovu naučnou stezku. Cestou ke hře na počítání a medvěda přibyla ještě jedna soutěžka s kolíčky.  Ty jsme si připínali nenápadně na batohy a oblečení a ten, u koho zůstal kolíček jako poslední, musel večer mýt nádobí. Takže jsme si celou cestu sledovali batohy, otáčeli se kdo nám kam připíná kolíček nebo jsme čekali, že zase někdo začne počítat či vykřikne"medvěd"! Cestou jsme narazili na spoustu zajímavostí – hlavně asi na ohromnou kolomaznou pec - důmyslné zařízení na výrobu všestranně užitečných produktů. No značení cesty bylo nějaké zmatené a tak se nám povedlo malinko zabloudit (tedy já si myslím, že to tak nebylo, ale už jsem neměla sílu se s Filipem hádat!!) - tak to dopadlo jako vždycky „zase za to může Hanka!“ Naštěstí bylo hezké počasí, takže delší procházka nikomu neuškodila :-) A to vám ještě musím prásknout!! :-) Před odchodem jsme hráli hru na úkoly. Házeli jsme míčem, komu míč spadl, musel splnit nějaký úkol. Nejvíc míč padal Blance. Musela skákat snožmo, z rukou si udělala ouška a zpívala já jsem ušáček já jsem ušáček :-))))
    No když se blížil večer, dorazil za náma Jirka, Verča a Honza. Ani jsme je nenechali vystoupit z auta, jak jsme byli rádi, že přijeli!! Správné ťuťu ňuňu na přivítanou nikoho neminulo. Pak jsme měli možnost nakoupit si nová zvířátka do zoo a šli jsme na kutě, protože před námi byl náročný den! Vypravili jsme se do plzeňského muzea na výstavu Giganti, kde jsme viděli pravěkého bobříka!! No faaaaaaakt !! A věřte nebo ne, neměl placatý ocas! Taky jsme viděli mamuta, někteří  z nás mu nedosáhli ani na břicho, jak byl obrovský. A po výstavě  - směr bazének! Řádili jsme na tobogánu, hráli jsme na babu v divoké řece a trénovali skoky do vody, semtam někdo i plaval :-) Byla spousta legrace, cestou zpátky jsme se ještě zastavili v obchodě, nakoupit nějaké pamlsky. Péťa si (jako už tradičně) nezapomněl koupit kečup,  prý k vynikajícímu Jiříkovu rizotu, které Jirka ten večer kuchtil :-))) 
No i  předposlední den se nesl v soutěživém duchu. Družstvo Markéty proti družstvu Alenky. Nejprve šifrovací hra, text nakonec rozluštilo rychleji Markétino družstvo, ale bylo to o fous! A odpolední hra byla velmi zajímavá !!!! Filip a zástupce každého družstva došli na určité místo, zástupci se vrátili a museli nakreslit mapu, podle které měli ostatní Filipa najít. No ovšem! Alenčino družstvo nejprve vyrazilo na úplně opačnou stranu a asi pětkrát se vracelo, Markéty družstvo odběhlo někam do kopce a zmizelo kamsi daleko. Přitom Filip byl schovaný asi 200 metrů od základny!! Z hry, která se ze začátku zdála pětiminutovou záležitostí, se první družstvo po několika radách vrátilo za rekordní 1 hodinu 53 minut… Za to je ale čekal zasloužený poklad. Celá hromada zvířátek do zoologické!! Každý si vybral své oblíbené zvířátko. Bárt si rozšířil svou netopýří zoo (mimochodem jedna z nejpovedenějších, jen jsem nepochopila, proč do ní měly ženy zakázaný vstup:-)) Jelikož to byl velikonoční výletek nechyběla výroba pomlázek (pod vedením Fandy) a barvení vajíček, které si vzaly na starost Blanka a Verča.
    Pondělí dostaly holky pěkně vyšupáno, vypravili jsme se taky do města na koledu. Když jsme se vrátili, zjistili jsme že nám v lesíku za základnou nechal velikonoční zajíček nadílku! Každý dostal zdobené perníčky a nějakou drobnou hračku. Perníčky byly moc dobré, takže je většina z nás ani nedovezla domů :-)  
    Byl to zase jednou výlet plný zážitků!! A nebyl by to Fanoušátko, kdyby zase nepřišel s nějakou výletkovou hláškou nebo něčím takovým. Tentokrát to byla písnička. Cestou na autobusák už ji zpívali úplně všichni :-) „Výlet končí, svět se loučí, za to to stálo, život jde dál.....“
 
    Do konce školního roku nás ještě čekají výletky, tak doufám, že se uvidíme !!!

Vaše Haňula 

15.04.2010